Děla, granáty, tanky a dělostřelectvo. To je to, co člověka napadne, když se vycvičení profesionální vojáci pustí do nepřátel na hranici. Ať už se jedná o nevyhlášenou válku nízkého stupně na indicko-pakských hranicích nebo plnohodnotnou válku, jako je ta na Ukrajině mezi ruskými a ukrajinskými vojáky, použití zbraní a střeliva je sine quo non.
Ale ne na indicko-čínské hranici.
Indický ministr obrany nedávno informoval parlament o incidentu na hranici v sektoru Tawang v Arunáčalpradéši z 09. prosince 2022. Řekl:'' Dne 09. prosince 2022 se jednotky PLA pokusily překročit LAC v oblasti Yangtse v sektoru Tawang a jednostranně změnit status quo. Čínský pokus byl našimi vojáky zpochybněn pevným a rozhodným způsobem. Následné vhazování vedlo k fyzické potyčce, ve které indická armáda statečně bránila CHKO v průniku na naše území a přiměla je vrátit se na svá místa. Rvačka vedla ke zranění několika zaměstnanců na obou stranách. Rád bych se s touto sněmovnou podělil o to, že na naší straně nejsou žádné smrtelné ani vážné oběti.“
Žádná střelba, žádné použití bomb, granátů, tanků atd. žádnou ze stran ve snaze urovnat hraniční spory mezi dvěma asijskými giganty s jaderným pohonem. Pouze fyzické potyčky, které bohužel vedly ke zraněním na obou stranách. Již dříve však došlo na obou stranách ke ztrátám na životech Galwan střet mezi Indií a Čínou.
To je zcela v kontrastu s bezohlednou a nahodilou palbou a ostřelováním na indicko-pákistánské hranici, která nešetří ani nevinné civilisty v přilehlých pohraničních vesnicích.
Proč tento druh ''nenásilného'' chování nepřátelských vojáků na indicko-čínské hranici? Zásluhu na tom má zjevně „Smlouva o míru a míru' podepsanou mezi oběma zeměmi v roce 1993, která stanoví, že „žádná ze stran nepoužije ani nepohrozí použitím síly proti druhé jakýmkoli způsobem“.
Existuje však nespočet mezinárodních mírových smluv (např. slavná dohoda Shimla z roku 1971 mezi Indií a Pákistánem), které se obvykle nerespektují ani tak jako slib, který dal teenager svému příteli.
Jak Indie, tak Čína jsou rychle rostoucí ekonomiky, obě jsou velmi ambiciózní ohledně svého místa v mezinárodním společenství. S HDP 18 bilionů dolarů je Čína již druhou největší ekonomikou na světě s příjmem na hlavu 12,500 3 dolarů. Indie je na druhé straně pátou/šestou největší ekonomikou s HDP 2,300 biliony dolarů a příjmem na hlavu XNUMX XNUMX dolarů. Mír a stabilita jsou předpoklady pro vzestupný růst.
Možná si obě země uvědomují skutečnost, že moc a eminence pramení z hospodářského růstu a pokroků ve vědě a technice. Rusko tento názor dokazuje více než cokoli jiného.
***
