Buddhův koncept karmy nabídl obyčejným lidem způsob, jak zlepšit morální život. Způsobil revoluci v etice. Za svá rozhodnutí jsme již nemohli vinit žádnou vnější sílu jako Bůh. Byli jsme zcela zodpovědní za své vlastní morální podmínky. Peníze se zastaví u nás. ''Buď svou vlastní lampou, nehledej žádné jiné útočiště'' řekl ''Nemusíš být obětí, ale pánem svého vlastního osudu'' – (úryvek z Hughes, Bettany 2015, 'Genius of the Ancient World Buddha “, BBC)
Náboženství nemá pevnou definici, ale může být vykládáno jako jednotný systém víry a praktik zahrnující všemocného boha, proroka (proroky), svatou knihu, ústřední dogma, církev, posvátný jazyk atd. Abrahámské víry jsou kodifikovány a jsou náboženstvími v knihách .
To nemusí být případ s Hinduismus. Není to kodifikováno. Neexistuje žádná jediná víra ani jediná pevná svatá kniha ani žádné pevné dogma. Hinduisté zjevně nejsou věřící; jsou to hledači moksha neboli vysvobození ze Sansary, nekonečného opakujícího se cyklu zrození, života, smrti a znovuzrození. Hledají řešení problému Sansara.
Každý živý tvor má átmana, nezničitelnou trvalou duši, která po každé smrti mění tělo a prochází nekonečným cyklem zrození a smrtí. V každém životě musí jedinec čelit utrpení. Úkolem je hledat cestu, jak se osvobodit z koloběhu znovuzrození. V hinduismu je cestou k osvobození přímé prožívání trvalého já a splynutí házení individuální duše s Parmatma univerzální duši.
Poté, co se Buddha zřekl rodiny a trůnu, ve svých raných dobách jako hledač pravdy to zkusil, aby hledal řešení pro Sansáru, ale transformační zkušenost mu unikala. Ani extrémní sebezapření pokání mu nepomohlo dosáhnout osvobození. Vzdal se tedy obou přístupů – ani požitkářství, ani extrémní sebeumrtvování, místo toho zvolil střední cestu.
Umírněnost se stala jeho novým přístupem ve snaze o osvobození. Meditoval a zkoumal reality vnitřních a vnějších světů. Zjistil, že vše ve světech se neustále mění a je v neustálém toku – fyzická hmotná forma, charakter, mysl, pocity, naše vědomí, to vše je pomíjivé. Neexistuje jediný bod, který by se neměnil. Něco jako Heisenbergův princip neurčitosti v kvantové mechanice. Toto uvědomění, že nic není neměnné nebo trvalé, vedlo Buddhu k závěru, že koncept trvalého nebo nezávislého átmanu duše je neplatný.
Buddha popřel existenci vnitřně nezávislé entity. (Takže žádný koncept stvoření v Buddhismus. Všichni se jen projevujeme). Dále řekl, že myšlenka trvalé duše je hlavní příčinou problému, protože způsobila, že lidé byli sobci a soustředěni na sebe. Vytvářela touhy a zotročovala lidi prchavým pozemským starostem, čímž udržovala lidi v pasti Sansara.
Podle Buddhy je první věcí na cestě osvobození zbavit se hluboce zakořeněného klamu trvalé duše. ''Já'', ''já'' nebo ''moje' jsou základními příčinami utrpení (které není jen nemocí nebo stářím, ale přetrvávajícími zklamáními a nejistotami života), které vzniklo z klamu trvalého já. Zbavit se tohoto klamu znovuobjevením své ne-já-přirozenosti je klíčem k překonání utrpení. Řekl ''Kdybychom dokázali uhasit klam sebe sama, uvidíme věci, kterými skutečně jsou, a naše utrpení skončí. Máme schopnost převzít kontrolu nad svými životy''. Argumentoval pro trvalé vykořenění touhy, nevědomosti a klamu, a tak se osvobodit ze samsáry. Toto je způsob, jak dosáhnout osvobození mysli nebo nirvány, kterou zažíváme přímo zevnitř.
Buddha Nirvana nebo osvobození bylo teoreticky otevřené všem, ale pro mnohé bylo obtížné dovolit si čas, a tak nabídl naději takovým lidem tím, že přeformuloval hinduistický koncept Karma. Karma odkazoval na významné akce, které zlepšují kvalitu života v příštím životě. Tradičně to bylo synonymum pro rituály a akce, které vykonávali kněží jménem vyšších kast. Lidé z nejnižší kasty měli malé vyhlídky na zlepšení svého příštího života prostřednictvím této rituální formy karma.
Buddha se změnil karma od rituálního jednání k myšlence a záměru jednání. Lidé měli nyní možnost konat dobro. Záměr akce byl důležitější než akce samotná. Pokud jste to mysleli dobře a váš záměr byl dobrý, mohlo by to změnit váš osud. Vzal karmu z rukou praktikujících kněží a odevzdal do rukou prostých lidí. Kasta, třída a pohlaví byly irelevantní. Každý měl možnost a svobodu zlepšovat se a stát se dobrým člověkem. Jeho pojetí karma bylo osvobozující. Každý, kdo uvízl v cyklu samsáry, měl šanci zlepšit kvalitu svého znovuzrození.
Buddhův koncept karmy nabídl obyčejným lidem způsob, jak zlepšit morální život. Způsobil revoluci v etice. Za svá rozhodnutí jsme již nemohli vinit žádnou vnější sílu jako Bůh. Byli jsme zcela zodpovědní za své vlastní morální podmínky. Peníze se zastaví u nás. ''Buď svou vlastní lampou, nehledej žádné jiné útočiště'' řekl ''Nemusíte být obětí, ale pánem svého osudu''.
Žádný posvátný jazyk, žádné dogma, žádný kněz není nutný, dokonce ani bůh není nutný, buddhismus hledal pravdu a zpochybňoval náboženskou ortodoxii. To vedlo k tomu, že nad pověrami a vírou zvítězila racionalita. Buddha trval na absolutní hodnotě soucitu, ale jeho největší přínos pro lidstvo je v jeho přeformulování karmy. Nyní bylo možné, aby lidé podnikali dobré činy, aniž by nutně podporovali nebo souhlasili s náboženským světovým názorem.
Vysvětlil, jak se chovat bez ohledu na to, zda je bůh nebo ne. To je něco mimořádně důležitého pro moderní svět plný konfliktů a násilí.
***
Zdroj:
Hughes, Bettany 2015, ‚Genius of the Ancient World Buddha‘, BBC, Převzato z https://www.dailymotion.com/video/x6vkklx
){kind=link}