Jagjit Singh je známý jako nejúspěšnější ghazalový zpěvák všech dob, který dosáhl uznání kritiky i komerčního úspěchu a jehož oduševnělý hlas zasáhl miliony srdcí.
Hlas zpěváka Jagjita Singha zhypnotizoval miliony v Indii po celém světě. Jeho fanoušci jsou blázni do jeho fascinujících ghazalů – jedné z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších poetických forem, zejména na Středním východě a v jižní Asii. Jagjit Singh ovládl umění vyjádřit bolest a smutek prostřednictvím melodicky krásně napsaných písní.
Cesta tohoto muže z Jagmohanu do Jagjitu nebyla jednoduchá. Jagmohanův otec Amir Chand se narodil v hinduistické rodině, ale přijal sikhismus a nyní se jmenoval Sardar Amar Singh. Jeho podmínky byly hrozné, protože byl chudý a musel přes den pracovat. Věnoval se však studiu v noci a dostal vládní práci, kde byl poprvé umístěn v Bikaner v Rádžasthánu. Jednoho krásného dne, když cestoval z Bikaneru do svého rodného města Šrí GanganagarVe vlaku potkal krásnou sikhskou dívku jménem Bachchan Kaur a jakmile jejich rozhovor začal, nikdy neskončil, protože se oba vzali. Měli 11 dětí, z nichž pouze čtyři přežily, z nichž Jagmohan se narodil v roce 1941 na Srí Ganganagaru.
Po získání nezávislosti Indie v roce 1947 to bylo pro národ velmi těžké období, protože se začínal stavět na vlastní nohy a každý člověk bojoval o jídlo a pracovní prostředky. V takových těžkých časech nebylo téměř žádné místo pro umělecké formy, jako je hudba. Ale jak příběh pokračuje, mezi tím vším se z ulic Sri Ganganagaru v Rádžasthánu v severní Indii odvážil nadějný mladý muž.
Jednoho konkrétního dne ho Jagmohanův otec vzal ke svému náboženskému guruovi, který mu předpověděl a poradil mu, že pokud si Jagmohan změní jméno, jednoho dne zvítězí nad celým tímto světem nějakou zvláštní dovedností. Od toho dne se z Jagmohanu stal Jagjit. V té době nebyla elektřina a Jagjit se po setmění učil pod petrolejovou lampou, i když do studia nebyl příliš nadšený. Jagjit měl nesmírnou lásku a vášeň pro zpěv od velmi mladého věku a první píseň, kterou zpíval, byla ještě během studií na škole Khalsa a později v roce 1955 zpíval pro velké skladatelé. Od mládí také zpíval Gurbani (náboženské hymny) v Gurudwaras – svatém místě Sikhů.
Později se Jagjit přestěhoval do Jalandharu v Pandžábu v severní Indii na vyšší studia, kde dokončil svůj bakalářský titul na vysoké škole DAV. Během svých univerzitních dnů zpíval mnoho písní a v roce 1962 zpíval píseň před Dr. Rajendrou Prasadem, prvním prezidentem Indie, během oslav výročního dne školy. Jeho otec si vždy přál, aby Jagjit tvrději studoval a stal se inženýrem nebo byrokratickým úřadem považovaným za vysoce úctyhodnou práci ve vládě, takže aby splnil otcovo přání, odcestoval Jagjit na Kurukshetra v Haryaně, aby zde získal magisterský titul v historii.
Během postgraduálních dnů Jagjit cestoval do Shimly v Himáčalpradéši, aby zazpíval pro zvláštní příležitost, a náhodně potkal Om Prakashe, který byl slavným hercem v indickém filmovém průmyslu. Om Prakash byl tak ohromen Jagjitovým zpěvem, že okamžitě požádal Jagjita, aby přijel do Bombaje, domova indického filmového a hudebního průmyslu. Jagjit okamžitě souhlasil a přestěhoval se do Bombaje, kde zpočátku přežíval občasnými pracemi, pak si začal vydělávat nějaké peníze skládáním reklamních znělek a živým vystoupením na svatebních akcích.
Bohužel to pro Jagjita nebyla moc příjemná cesta, protože nemohl ničeho dosáhnout a zůstal bez peněz na přežití v Bombaji, a tak zamířil zpět domů a cestoval skrytý ve vlakovém záchodě. Tato zkušenost však Jagjita nezabila a v roce 1965 se rozhodl, že svůj život stráví s hudbou, a tak se znovu přestěhoval do Bombaje. Jeden z Jagjitových nejbližších přátel jménem Haridaman Singh Bhogal zařídil Jagjitovi peníze na cestu do Bombaje a také nadále posílal peníze, aby mu pomohl přežít ve velkém městě. Jagjit skutečně dostal finanční pomoc od svého štědrého přítele, ale během svých těžkých dnů čelil mnoha potížím.
Jagjit se nakonec naučil klasickou hudbu od slavných zpěváků té doby – Mohammeda Rafiho, KL Sehgala a Laty Mangeshkar. Později jeho zájem o profesionální kariéru v hudbě postoupil dále a rozhodl se získat formát školení v klasické hudbě u zdatných Ustad Jamal Khan a Pandit Chagan Lal Sharma ji. Zajímavé je, že během svých bojových dnů v Bombaji dokonce absolvoval malý herecký koncert ve filmu režiséra Subhashe Ghaie 'Amar' jako přítel hlavního protagonisty.
Jagjitova rodina si vůbec neuvědomovala, že je v Bombaji, protože jezdil domů během prázdnin na vysoké škole. Když po dlouhou dobu nenavštívil domov, požádal jeho otec Jagjitova bratra, aby od Jagjitových přátel vyhledal informace o místě jeho pobytu. Jeden z jeho přátel sice informoval Jagjitova bratra, že Jagjit ukončil studium a přestěhoval se do Bombaje, ale jeho bratr se rozhodl o tom mlčet. Asi po měsíci Jagjit sám napsal dopis své rodině, kde jim řekl celou pravdu a že také přestal nosit svůj turban, protože měl pocit, že hudební průmysl možná nepřijme sikhského zpěváka. Jeho otec byl zuřivý, když to věděl, a od toho dne přestal s Jagjitem mluvit.
Během svého pobytu v Bombaji dostal Jagjit šanci spolupracovat se společností HMV, velkou hudební společností té doby a jeho první EP (extended play) se stalo velmi populární. Následně se setkal s Chitrou Duttou, Bengálkou, když zpíval duetovou reklamní znělku a překvapivě se Chitře zpočátku nelíbil Jagjitův hlas. Chitra byla v té době vdaná a měla dceru, ale ona se rozvedla v roce 1968 a Jagjit a Chitra se vzali v roce 1971. Pro Jagjita Singha to byl slavný rok a on a Chitra byli označováni jako „pár Ghazalů“. Brzy poté byli požehnáni synem, kterému dali jméno Vivek.
V tomto roce měl Jagjit super hitové hudební album s názvem 'Super 7'. Jeho nejdůležitějším a nejlegendárnějším albem bylo 'The Unforgettables' využívající refrén a elektronické nástroje, což mu dala příležitost od HMV, po které se přes noc stal hvězdou a byl to opravdu jeho první velký úspěch. 'The Unforgettables' bylo vysoce prodávané album v době, kdy neexistoval žádný trh pro jiná alba než filmy. V roce 80,000 obdržel šek na 1977 XNUMX INR, což byla tehdy velmi obrovská částka. Poté, co viděl Jagjita dosáhnout úspěchu, začal s ním jeho otec znovu mluvit.
Jagjitovo druhé album 'Birha Da Sultan' vyšlo v roce 1978 a většina jeho písní byla úspěšná. Následně Jagjit a Chitra vydali celkem šestnáct alb. Stal se prvním indickým hudebníkem, který v roce 1987 nahrál čistě digitální CD album 'Beyond Time' nahrané na zahraničních březích mimo Indii, uprostřed této úspěšné série Jagjit a Chitra utrpěli zničující osobní tragédii. Jejich syn Vivek zemřel při dopravní nehodě ve věku 18 let. Po této bolestné tragédii v roce 1990 se Chitra a Jagjit vzdali zpěvu.
Jagjit se vrátil ke zpěvu v roce 1992 a dal svůj hlas mnoha básníkům. Produkoval několik alb se spisovatelem Gulzarem a složil melodie pro televizní drama „Mirza Ghalib“, které napsal Gulzar. Jagjit také propůjčil svůj hlas 'Geeta Shloko' a 'Shree Ram Charit Manas' a takové hymny, když je recitoval Jagjit Singh, dávaly posluchačům nebeský pocit. Některá z Jagjitových nejlepších děl vznikla poté, co ztratil syna, protože se zdálo, že to mělo obohacující účinek na jeho srdce. V Indii lidé znali klasickou hudbu, ale způsob, jakým se Jagjitův hlas spojuje s obyčejným člověkem, je úžasný. I když zpíval tak oduševnělým hlasem, byl to velmi přátelský a žoviální člověk. Miloval cyklistiku, protože mu připomínala toto mládí.
Lidé všech věkových skupin obdivují nejen zpěv Jagjita Singha, ale také oduševnělé texty a ghazalové kompozice. Jagjit dělal krásnou poezii a vzdal hold každému skladateli jeho vlastním odlišným stylem. Vždy velmi podporoval své kolegy, se kterými měl vždy přátelské vztahy. V roce 1998 prodělal velký infarkt, po kterém mu lékař navrhl operaci bypassu, s níž nesouhlasil. Místo toho se rozhodl navštívit svého přítele v Dehradunu v Uttrakhandu, který byl specialistou na ájurvédu a Jagjit plně věřil v jeho léčbu. Po měsíci pokračoval ve své práci.
Jagjit Singh je jediným indickým zpěvákem a skladatelem, který produkoval dvě alba pro bývalého indického premiéra Atala Bihariho Vajpayeeho, který je sám básník – Nayi Disha a Samvedna. V roce 2003 obdržel Padmabhushan, třetí nejvyšší civilní vyznamenání v zemi za svůj přínos ke zpěvu. V roce 2006 obdržel cenu učitelů za celoživotní přínos. Bohužel, další tragédie se odehrála v roce 2009, kdy zemřela Jagjit a Chitra dcera a znovu se utopili ve smutku.
V roce 2011, po dovršení 70 let, se Jagjit rozhodl uspořádat „koncert 70“, na kterém představil píseň na památku svého syna s názvem „Chitti Na Koi Sandes, Jaane Who Kaunsa Desh, Jahan Tum Chale Gaye“ přeloženo jako „žádný dopis nebo zpráva, nevím, které je to místo, kam jsi šel“. V září 2011 Jagjit Singh utrpěl krvácení do mozku a poté, co byl 18 dní v kómatu, zemřel 10. října 2011. Tento muž vzal ghazaly k obyčejnému člověku a zaznamenal obrovský úspěch, protože mnoho jeho písní je považováno za klasiku. Určitě je nejoblíbenější ghazal zpěvák všech dob. Jeho písně „Jhuki Jhuki Si Nazar“ a „Tum Jo Itna Muskra Rahe Ho“ z hindského filmu Arth vyjadřovaly nadčasovou ódu na pocity lásky a vášně a tichého obdivu. Jeho písně jako „Hosh Walon Ko Kya Khabar Kya“ a „Hothon Se Chhu Lo Tum“ vyjadřovaly smutek, touhu, bolest z odloučení a jednostrannou lásku. Jagjit Singh po sobě zanechal krásné dědictví fascinujících písní, které budou milovat miliony posluchačů ještě dlouho.
***
