Ve skutečnosti členové veřejnosti platí za vše, co konzumují jako zprávy, když sledují televizi nebo čtou noviny. Jak významnou společenskou odpovědnost plní tento „čtvrtý“ státní orgán pod svobodou tisku! Je na čase, aby se lidé zamysleli nad tím, co chtějí konzumovat jako novinky! Koneckonců neexistuje nic takového, co se nazývá „svoboda tisku“; „svobodný tisk“ je pouze odvozeninou práva jednotlivců na „svobodu slova a projevu“.
Sága Vikase Dubeyho je nyní u konce; nebo nemusí být, protože okolnosti jeho smrti jsou věcí hluboké úvahy v média a soudní výroky u nejvyššího soudu země!
Vzhledem k tomu, že čtvrtý stav má povinnost poctivě informovat publikum o významných událostech ve veřejné sféře, neměla velká indická tištěná a elektronická média za poslední dva týdny nic natolik důležitého, aby mohla sledovat, uvažovat a informovat veřejnost, kromě druhý' popis pohybu gentlemana Vikase Dubeyho natolik, že zpravodajské kanály fyzicky sledovaly jeho přesun z Ujjainu do Kanpuru v reálném čase.
Mimochodem, zná někdo byť jen jméno některé ze zákonodárných obětí Vikase Dubeyho, natož asi osmi jím nedávno zabitých policistů? Pozornost, kterou média věnují tomuto zločinci, pravděpodobně způsobí, že se stavitelé národa, jako jsou průmyslníci, podnikatelé, vědci a inženýři atd., budou cítit nejistě a méněcenně.
Někdo může namítnout, že média jen ukazují to, co lidé chtějí vidět. Pokud ano, pak média určitě vynikají jako vzrušující vypravěči nebo baviči, kteří jsou občas také vnímáni jako honba za mocí nad mocnými lidmi a jako ovlivňovatelé mínění sloužící zájmům politiků na ideologických liniích.
A kdo platí za všechny ty, které slouží jako 'zprávy' lidem? To znamená, kdo nese náklady na „výrobu a distribuci“ čehokoli, co je lidem přineseno jako „zpráva“?
Odpovědí jsou inzerenti. Poplatky za reklamu a propagaci jsou hlavním zdrojem příjmů médií. Náklady na „zprávy“ nemusí být hrazeny přímo z daní, ale stále je platí široká veřejnost, když nakupuje zboží a služby inzerované na kanálu. Výdaje společností na reklamu a propagaci se přičítají k nákladům na zboží a služby, které prodávají a získávají zpět od spotřebitelů. Lidé tak nakonec platí za vše, co jim média předkládají jako zprávy.
Takže ve skutečnosti členové veřejnosti platili za vše, co konzumovali jako zprávy, když byli nuceni sledovat a číst události týkající se Vikase Dubeyho po dobu asi dvou týdnů.
Jak významnou společenskou odpovědnost plní tento „čtvrtý“ státní orgán pod svobodou tisku!
Je čas, aby si lidé mysleli, co chtějí jako novinky!
Koneckonců neexistuje nic takového, co se nazývá „svoboda tisku“; „svobodný tisk“ je pouze odvozeninou práva jednotlivců na „svobodu slova a projevu“.
***
Autor: Umesh Prasad
Názory a názory vyjádřené na této webové stránce jsou výhradně názory autora (autorů) a případného dalšího přispěvatele (přispěvatelů).
