Láska a respekt jsou základem uctívání předků zejména v hinduismu. Věří se, že mrtví mají pokračující existenci a mohou poskytnout vodítko k tomu, aby ovlivnili osud živých.
Prastarý Hind praxe uctívání předků po dobu 15 dnů pozorované jednou ročně hinduisty se nazývá „Pitri-Paksha“ („čtrnáct dní předků“), během nichž se na předky vzpomíná, uctívá je a hledají jejich požehnání.
Prostřednictvím tohoto období vzpomínání hinduisté na celém světě přemítají o přínosech a obětech, které přinesli jejich předkové, abychom mohli lépe žít naše dnešní životy. Taky, kultura, tradice, hodnoty a božské dědictví jimi stanovené, abychom v našich životech vzkvétali a byli dobrými jednotlivci. Hinduisté vzývají přítomnost duší, které zemřely, hledají ochranu duší, které nyní odešly, a modlí se za vtělené duše, aby dosáhly míru a klidu.
To je založeno na hluboce zakořeněné koncepci védských písem, která říká, že když se člověk narodí, narodí se se třemi dluhy. Za prvé, dluh vůči Bohu nebo nejvyšší moci zvané 'Dev-rin. Za druhé, dluh vůči svatým zvaný 'Rishi-rin' a třetí dluh vůči vlastním rodičům a předkům zvaný 'Pitri-rin'. Jsou to dluhy na něčí život, ale nejsou označeny za závazek, jak by si někdo mohl myslet. To je způsob, kterým písma vštěpují něčí uvědomění si svých povinností a odpovědnosti, které má člověk tendenci během svého světského života přehlížet.
Dluh zvaný „Pitri-rin“ vůči svým rodičům a předkům musí jednotlivec splatit během svého života. Pevně věříme, že náš život, naše existence včetně příjmení a našeho odkazu je dar, který nám dali naši rodiče a naši předkové. To, co rodiče dělají pro své děti, když je vychovávají – dávají jim vzdělání, krmí je, poskytují jim veškerý možný životní komfort – naši prarodiče vykonávali stejné povinnosti pro rodiče, které pak rodiče přiměli poskytnout dětem. Proto jsme zavázáni našim prarodičům, kteří jsou jejich rodičům a tak dále.
Tento dluh je splácen tím, že se v životě daří dobře, přináší slávu a slávu své rodině a následně i svým předkům. Naši předkové i poté, co zemřeli, o nás stále uvažují jako o zesnulých duších, které se starají o naše blaho. I když nemají žádná očekávání, lze v jejich jménech vykonávat skutky lásky a s láskou na ně vzpomínat takové, jací jsme, díky nim.
Během těchto čtrnácti dnů lidé přinášejí malé oběti s předky ve své mysli. Darují jídlo hladovým, modlí se za zmírnění utrpení, nabízejí pomoc potřebným, dělají něco pro ochranu životního prostředí nebo se někdy věnují veřejně prospěšným pracím. Tento akt uctívání předků je čistě založen na víře (tzv 'shraddha“ v hindštině) a duchovní spojení a přesahuje rámec pouhého hinduistického rituálu.
Každoroční uctívání předků se nazývá 'Shraadh', během kterého musí člověk provádět akce, aby si zapamatoval, uznal a udržoval hrdost na svou rodinnou linii. Jestliže a předek nyní zemřel, pak syn nebo potomek musí nabídnout „pind“ nebo obětiny s cílem nechat duši zemřelého, aby přijala spásu (nebo mokšu) a odpočívala v pokoji. To se provádí v Gaya, Bihar na břehu řeky Falgu.
Každoroční 15denní období uctívání předků nám připomíná naši linii a naše povinnosti vůči ní. Učení filozofové věří, že stav chaosu a úzkosti, který pociťujeme v našem vnitřním i vnějším světě, je hluboce zakořeněn ve ochabujícím vztahu s předky. Uctívání je tedy přivolává a oni nám zase nadále poskytují vedení, ochranu a povzbuzení. Tato zkušenost poskytuje příležitost znovu se emocionálně a duchovně propojit se vzpomínkou na naše předky, i když jsme o jejich existenci mnoho nevěděli. Toto spojení může silně rezonovat a můžeme cítit jejich přítomnost při ochraně způsoby, které nejsou omezeny fyzickou existencí.
***
