V případě pandemie COVID-19 by se imunita stáda vyvinula, pokud by se celá populace nechala nakazit, a postupem času by se vytvořily protilátky a vyléčila se. Hlavní obavou zde však je, že populace s oslabeným imunitním systémem by byla zranitelnější a náchylnější k rozvoji závažných příznaků onemocnění. Tato kategorie se vztahuje na starší populaci, zejména na ty s již existujícími onemocněními. V počátečních fázích nástupu nemoci je tedy nejlepší možností praktikovat sociální distancování/karanténu k ochraně populace a oddálení nástupu nemoci na maximum, dokud nepochopíme povahu a průběh nemoci a dokud lék je dostupný ve formě vakcíny.
Někteří lidé však tvrdí, že sociální distancování není nakonec dobré, protože brání rozvojiimunita stáda".
Novým koronavirem se nyní nakazilo více než 210 zemí světa. Globální pandemie donutila státy podstoupit uzamčení a propagovat sociální distancování (lidé dodržující vzdálenost minimálně jeden metr od sebe) protokoly na všech veřejných prostranstvích ke zpomalení šíření nákazy. Vzhledem k tomu, že není v dohledu žádný spolehlivý lék a vakcína, toto se zdá být nejlepší možnou možností v boji proti šíření nemoci.
Stádová imunita byla nedávno ve zprávách kvůli pandemii COVID-19, kdy různí odborníci z celého světa vyvíjejí strategie pro boj s touto nemocí. Země se potýkají s možnostmi buď přijmout sociální distancování/karanténu zavedením přísného uzamčení, ve kterém je lidem zabráněno nakazit se nemocí tím, že jsou pokud možno v izolaci, nebo se jim umožní nakazit se nemocí a vyvinout si imunitu stáda. Volba možnosti závisí na několika faktorech, které přímo souvisejí Covid 19 jako je závažnost onemocnění, inkubační doba viru a jeho odstranění z těla, zranitelnost viru v různých klimatických podmínkách a nepřímé faktory, jako je připravenost lékařského systému na manipulaci a péči o infikované jedince, dostupnost ochranných prostředků pro zdravotnický personál a široká veřejnost a ekonomická síla zemí.
V případě pandemie COVID-19 by se imunita stáda vyvinula, pokud by se celá populace nechala nakazit, a postupem času by se vytvořily protilátky a vyléčila se. Hlavním problémem zde však je, že populace s oslabeným imunitním systémem by byla zranitelnější a náchylnější k rozvoji závažných příznaků onemocnění a nakonec by zemřela, protože si nebude schopna vytvořit účinné protilátky. Tato kategorie se vztahuje na starší populaci, zejména na ty s již existujícími chorobnými stavy, jako je rakovina, astma, cukrovka, srdeční choroby atd., které způsobují oslabení imunitního systému a činí jedince zranitelnějšími. V počátečních fázích nástupu nemoci je tedy nejlepší možností praktikovat sociální distancování/karanténu k ochraně populace a oddálení nástupu nemoci na maximum, dokud nepochopíme povahu a průběh nemoci a dokud lék je dostupný ve formě vakcíny. Ještě důležitější je, že tato možnost vládám nejen umožňuje získat čas na vývoj lékařské infrastruktury a souvisejícího vybavení pro účinný boj s nemocí, ale také zahájit výzkum vývoje diagnostických testů a vývoje vakcín. To se týká spíše rozvojových zemí, jako je Indie, které nemají příslušnou lékařskou infrastrukturu a systémy pro řešení takové pandemie. Nevýhodou toho bude obrovský ekonomický a psychologický odliv zemí. Proto je těžké vybrat si, kterou variantu mezi sociálním distancováním a stádovou imunitou implementovat.
Na druhé straně rozvinuté země mají požadovanou lékařskou infrastrukturu, aby se s takovou pandemií vypořádaly, a věřily, že lepší volbou by bylo vytvoření stádní imunity. Země jako Spojené království a další v Evropské unii umožnily lidem nakazit se COVID-19, aniž by ukládaly sociální distancování a zaváděly opatření k řešení zranitelného obyvatelstva. To vedlo k obrovskému počtu úmrtí, zejména u starší populace s koexistujícími stavy, které vedly k oslabenému imunitnímu systému, jak je popsáno v odstavci 4 výše. Kde tyto země udělaly chybu, je, že nedokázaly posoudit skutečnost, že mají obrovské procento starší populace, a jejich vystavení takové nemoci by mělo vážné následky. Tyto země pokračovaly v myšlence chránit ekonomiku, aniž by chápaly povahu a závažnost onemocnění COVID-19 a mylně přehlížely své demografické rozložení populace.
Indie na druhou stranu hrála na jistotu a zavedla praktiky sociálního distancování zavedením přísného uzamčení hned od začátku, když vstoupil COVID-19, i když za cenu ekonomických důsledků. Výhoda Indie spočívala v tom, že povaha a závažnost nemoci byla známa již na základě jejího výskytu v jiných zemích a poučení z chyb, kterých se dopustily rozvinuté země. I když má Indie demografickou výhodu v tom, že má většinu mladé populace oproti starším, může být naprostý počet starších populací stále stejný jako počet ve vyspělých zemích. Indie se tak rozhodla chránit celou populaci spolu se zranitelnými staršími lidmi udržováním sociálního odstupu zavedením přísných blokací. To nejen poskytlo Indii dostatek času na vypracování opatření pro boj proti COVID-19, pokud jde o vývoj diagnostických testů, testování dostupných léků proti COVID-19 a vybavení nemocnic, aby se postaraly o nakažené případy, ale také to vedlo k nižší úmrtnosti.
Se současnými dostupnými znalostmi o COVID-19 může Indie vyvinout vhodné strategie do budoucna. Téměř 80 % infikovaných jedinců (toto procento se rozhodně vztahuje na mladší populaci bez jakýchkoli preexistujících onemocnění) je asymptomatických, což znamená, že jsou schopni se uzdravit, ale mohou nemoc přenést na další. Nedávná studie ve Velké Británii odhalila, že i starší populace (průměrný věk 72 let) je schopna se z COVID-19 zotavit, pokud netrpí žádnou jinou již existující chorobou, která ohrožuje imunitní systém. Indie se nyní může těšit na postupné uvolňování blokády, aby zajistila kontinuitu života a umožnila lidem vyvinout si stádní imunitu pomalu.
***
Autoři: Harshit Bhasin
Názory a názory vyjádřené na této webové stránce jsou výhradně názory autora (autorů) a případných dalších přispěvatelů
